Spíše než v lesích, roste na vesnických návsích, zámeckých dvorech, na starých shromaždištích a soudních prostranstvích. Germáni ji zasvětili bohyni Freyi a pod lipami činili soudná rozhodnutí. Později se stala centrálním stromem vesnice, pod kterým se tančilo a slavilo a byla vysazována do alejí. Lípa miluje lidi a lidi milují své lípy. Mnoho mýtů a milostných příběhů se odehrávalo pod lipami a okolo nich.
Z knihy „Tajná řeč stromů“, Erwin Thoma
„Dubům bys měl uhnout,
buky bys měl hledat,
lípy bys měl najít.“
Lípa je strom harmonie a pospolitosti. Její úctyhodný zjev nenechá nikoho na pochybách, že tento strom dokáže přežít staletí. Přesto z ní vyzařuje dobrota a srdečná vřelost vzácné matky a důstojného moudrého otce. Její kmen rozrytý hlubokými brázdami, často vykotlaný až na vnější plášť a kůru jí propůjčuje vzhled moudré, laskavě se usmívající, vševědoucí, dobrotivé bohyně, jež ví o životě všechno. Jako by nám chtěla pod našimi dlaněmi dát pocítit tajemství věčného mládí.
Z knihy „Síla stromů“, Dietmar Findling